pondělí 22. května 2017

Fawazova éra? Mizérie, ale mohlo to být ještě horší!


Oddychli jsme si. Ano. Takové pocity sdílí asi naprostá většina fanoušků Reds po změně vlastníka klubu. Dá se říci, že Evangelos Marinakis má skvělou startovní pozici, nezbývá než věřit, že své optimistické proklamace dokáže i zrealizovat.

Dovolím si ovšem tvrdit, že Fawaz nebyl takový škůdce, jak je zakořeněný v myslích mnoha fanoušků. Ano, Kuvajťan dělal šílená rozhodnutí, za všechny jmenujme vyhazov manažera O’Driscolla, pochybné stopnutí prodeje klubu Američanům, prodej Olivera Burkea. Svými neuváženými tahy přivedl klub do problémů s FFP, nebyl schopný obsadit důležitá místa ve vedení klubu, platil pozdě účty, neustále se na něco vymlouval, trenéry měnil skoro jako ponožky.
Na druhou stranu nesmíme opomenout několik důležitých věcí. Fawaz dorazil na City Ground možná jen dny před totálním kolapsem a v podstatě klub zachránil. Strkal do chodu NFFC nehorázné sumy, ale držel ho nad vodou. Za jeho éry se výrazně zlepšila práce v akademii, která vyprodukovala řadu fotbalistů, kteří stabilně hrají za první mužstvo (a jeden z nich – Burke – se stal nejdražším prodaným fotbalistou Forest, byť jeho transfer byl zbytečně unáhlený). A některé posily v čele Assombalongou také nebyly marné.
Nezapomeňme, že ani před Fawazem Forest rozhodně nepředváděli nějakou spanilou jízdu… Od sestupu z Premier League jsme zažili několik dalších hlubokých propadů, bylo tady doslova příšerné období s manažerem Gary Megsonem, tři roky v League One, zoufalost pod McClarenem, tápání pod Cotterillem, beznaděj pod Plattem… Předchozí majitel Doughty dělal takové kiksy, které bychom Fawazovi omlátili o hlavu s mnohem větším humbukem. A jak Doughty klub opustil? Prostě oznámil, že končí, aniž by byl někde v dohledu nástupce. Až v létě pak dorazili Kuvajťané a ucpali v potápějící se lodi díru.
Nic není jen černé ani jen bílé. Je dobře, že Fawaz odchází, ale nezaslouží si, abychom na něj jen plivali. Svými činy každopádně připravil – a to se budu opakovat – ideální vstup pro nové šéfy ze Středomoří… Tak snad to už konečně bude fungovat! 

Ohlédněme se alespoň ve stručnosti za působením Fawaze Al-Hasawiho. Ano, na roky jeho šéfování nebudeme vzpomínat v dobrém, od jeho příchodu v roce 2012 se tým v každé další sezoně propadal v tabulce níž a níž, až letos na jaře zůstal těsně – jen o skóre – nad sestupovou propastí.





pátek 19. května 2017

Řekové hodlají klub vrátit mezi elitu


Ačkoliv Řecko není v žádném případě synonymem ekonomické prosperity, ač je jedním z hlavních důvodů, proč je Evropská unie parodií na smysluplné společenství zemí starého kontinentu, přesto se tímto směrem ubírají naděje těžce zkoušených fanoušků Nottinghamu Forest. Tento týden bylo potvrzeno, že vlastníkem klubu se stává nové konsorcium NF Football Investments Ltd., které tvoří Řekové Evangelos Marinakis a Socrates Kominakis. Fawaz Al-Hasawi tak rychle mizí v zapomnění.
Především Marinakis je ve fotbalovém světě známou osobností. V roce 2010 koupil Olympiakos Pireus, sedmkrát s ním vyhrál řeckou ligu a účastnil se Champions League. Teď Marinakis říká: „Co jsme dosáhli na domácí a evropské scéně s Olympiakosem, to chceme zopakovat i s Nottinghamem Forest. Chceme vrátit stabilitu klubu, který má potenciál patřit k elitě Premier League.“

Ano, jsou to krásně znějící slova. Ovšem neslyšeli jsme něco podobného také přibližně před pěti lety, když Forest přebírali Kuvajťané? Ale nebuďme zbytečně pesimističtí. Marinakis má zjevně velké zkušenosti z práce ve fotbale a jeho první kroky, které učinil, vypadají velice slibně. Za prvé vyjádřil velkou podporu stávajícímu manažerovi Marku Warburtonovi. Za druhé prodloužil kontrakt Franku McParlandovi, fotbalovému řediteli, který v klubu pracuje od začátku tohoto roku. Marinakis již uvedl do funkce nového předsedu, zkušeného fotbalového právníka Nicholase Randalla, šéfem exekutivy se stává Ioannis Vrentzos, který tuto roli zastával i v Olympiakosu. Ale nechybí ani vstřícné gesto směrem k fanouškům – klub snižuje ceny sezonních permanentek.

Marinakis dal také najevo, že není boháč, který si z rozmaru kupuje anglický klub s tím, že by pro sebe chtěl získat slávu. „Máme dlouhodobý plán, s nímž chceme vrátit Nottingham Forest tam, kam patří.“
Bylo by načase, aby se Forest už konečně pohnuli dopředu. V poslední době to nebylo přešlapování na místě. Chybělo málo a klub se zřítil do propasti. Musíme doufat, že nás čekají lepší časy.

   

pondělí 14. listopadu 2016

První majitelé moderní éry nechali klub v troskách

Je víc než jasné, že v těchto dnech se dolaďují poslední detaily vlastnického převodu NFFC na nového majitele. V podstatě není pochyb, že náš klub spadne pod křídla amerického magnáta Johna Jaye Moorese, bývalého šéfa baseballového San Diega. Obrňme se tedy trpělivostí a počkejme na konečné avízo.

Změna vlastníka je víc než nutná, tak zní název článku zveřejněného před téměř měsícem. Ano, málokdo věří, že by to mohlo být horší než pod Fawazem, lásku ke Kuvajťanovi s klimatizací ztratili snad již všichni fandové Forest. Jen bych chtěl připomenout, že nikdy není na škodu být ve střehu.

Právě před dvaceti lety se rozhodovalo o budoucnosti klubu, o změně vlastnické struktury a novém vládci na City Ground. Už tehdy se mluvilo o tom, že tento akt ovlivní NFFC na další roky. Jak byla tato slova pravdivá!

Na podzim 1996 tvořilo vedení Nottinghamu Forest sedm zvolených „ředitelů“ v čele s předsedou, kteří reprezentovali 209 akcionářů (původně členů), jejichž akcie měly symbolickou hodnotu po 1 libře. Členství v „klubu“ se dědilo z generace na generaci. Je jasné, že na konci 20. století byla takováto forma vlastnictví klubu více než archaická. V té době před dvaceti lety se všeobecně vědělo, že NFFC tone v dluzích přesahujících 10 milionů liber. Navzdory tomu, že Reds hráli Premier League, nebylo v silách ani možnostech tehdejšího vedení situaci nějak smysluplně vyřešit. Pokud klub fakticky vlastnilo 209 členů, nebylo možné najít investora, který by zásadní měrou vložil do NFFC velké peníze.

Bylo jasné, že se musí něco změnit, protože tak neprogresivní způsob vlastnictví neměl žádný klub nejvyšší soutěže. Vešlo tedy ve známost, že NFFC je na prodej. Jako první podal oficiální nabídku byznysmen Grant Bovey, rodák z Nottinghamu, který nabídl odkoupit akcie po 10 000 liber za kus. Následně další nottinghamský rodák, v Monaku žijící Phil Soar, zformoval „Bridgford Consortium“, do kterého nalákal bývalého bosse Tottenhamu Irvinga Scholara, magnáta Nigela Wraye, majitele ragbyového klubu Saracens, a londýnského podnikatele Juliana Markhama. Ti nabídli 15 tisíc za akcii. Ještě předtím ale ředitelé Forest doporučili přijmout nabídku „Nottingham Consortia“ pod vedením Sandyho Andersona, který zbohatl na privatizaci britských železnic, a v jehož týmu byl i jistý Nigel Doughty, byznysmen z Newarku. Anderson nehodlal odkoupit akcie přímo, požadoval majitelská práva a akcionářům slíbil podíl. Když ale o převodu vlastnictví akcionáři hlasovali, Anderson nedostal potřebných 75 procent hlasů.  

Ve finále výbor rozhodoval o nabídce „Bridgford Consortia“ proti na poslední chvíli se objevivšímu kandidátovi, jímž byl Američan Albert Scaradino. Rozhodující hlasování se uskutečnilo 24. února 1997 a 189 akcionářů zvedlo ruku pro Phila Soara a spol. Ono mít 15 000 liber v kapse, nebo je nemít, bylo asi klíčovým faktorem pro způsob uvažování lidí, kteří měli osud NFFC v rukou.
„Bridgford Consortium“ převzalo klub ve chvíli, kdy zoufale bojoval o záchranu Premier League. Navzdory nákupu Pierra Van Hooijdonka a angažování manažera Dava Bassetta se udržet klub mezi elitou nepodařilo, ale v sezoně 1997/98 Forest skvěle zvládli druhou ligu a hned se vrátili zpět.

Zmiňovaní Wray, Scholar a Markham neměli k Nottinghamu a už vůbec ne k Forest žádný vztah. Jejich sliby o velkých investicích, které výboru dali, se rychle rozplynuly. Motivací nového vedení bylo umístit akcie klubu na burzu – v roce 1997, v době, kdy do fotbalu začínaly proudit velké peníze, se to na chvíli mohlo zdát jako dobrý nápad. Podle ekonomických propočtů nových vlastníků měl tento krok přinést okamžitě 20 milionů liber – a 20 milionů tehdy bylo opravdu hodně. Tato taktika ovšem selhala, „Bridgford Consortium“ akcie nadhodnotilo a výsledkem byl prodej za pouhé dva milony. Ti, kdo si akcie na volném trhu zakoupili, brzy splakali nad investicí, jejich cena šla tryskem dolů.

Výsledkem bylo jediné – majitelé klubu (jak už bylo řečeno, bez vztahu k Forest) po tomto obchodním fiasku odmítli před novou sezonou v Premier League investovat do posil, naopak v létě prodali střelce Cambella a stopera Coopera, dohromady bratru za 7 milionů liber (následně začal stávkovat Van Hooijdonk). Ztráty na burze bylo třeba kompenzovat, že...

Sezona v Premier League byla ztracena ještě předtím, než vůbec začala. Brzy bylo jasné, že sestup je nevyhnutelný, majitelé se rozhádali a ještě během sezony 1998/99 bylo „Bridgford Consortium“ prakticky v troskách. Stejně jako Nottingham Forest, který pak dočasně vedl ekonom Eric Barnes, který později přesvědčil Nigela Doughtyho, aby odkoupil rozhodující část akcií a klub v podstatě zachránil. Ale to už je jiný příběh...

Zapamatujme si tato jména: Phil Soar, Nigel Wray, Irving Scholar, Julian Markham. Ti se stali prvními skutečnými majiteli klubu a svými činy ho ekonomicky přivedli doslova ke dnu. Nevložili do něj prakticky nic a zbyla po nich spálená země. Oni stáli u potíží, s nimiž se NFFC potýkal mnoho dalších let. Sedmnáct let klub nehrál Premier League. Je to i jejich vina. Nezapomeňme na to. Kvůli těmto „kovbojům“ dodnes bystřím pozornost, když slyším něco o změně majitele Nottinghamu Forest. Odcházející Fawaz je ve srovnání s nimi anděl.


neděle 16. října 2016

Změna vlastníka je víc než nutná

Páteční vítězství nad Birminghamem nám zase nalilo trochu optimismu do žil, a to je samozřejmě dobře. Trenér Montanier měl podle všeho dost času tým na zápas připravit a dokonce i ze samotného birminghamského tábora se ozvalo, že jejich mužstvo nedokázalo konkurovat vysokému tempu a energii hráčů Forest. Takže jen tak dál.

Zároveň vrcholí spekulace o možném prodeji klubu, nebo alespoň jeho většinové části. Troufám si tvrdit, že po více než čtyřech letech už naprostá většina fanoušků Forest na světě dospěla k přesvědčení, že odchod Fawaze Al-Hasawiho je jediným možným řešením situace, do jaké se klub za jeho panování dostal.
Důvěryhodnost a pověst Nottinghamu Forest je možná nejhorší za mnoho desetiletí. Nejde jen o bezhlavé výměny trenérů, nesystematické nákupy či podivné šachy s lidmi ve vedení klubu (naposledy třeba nečekaný odchod fotbalového ředitele Pedra Pereiry). Daleko horší jsou opakované pozdní platby za objednané služby, pozdní platby zaměstnancům a neseriózní jednání s ostatními kluby (Peterborough, Chelsea). Jako by si Fawaz přinesl do Anglie podivné zvyky z jeho světa. Jenže co mu možná projde v Kuvajtu, s tím už v Británii může snadno narazit.

Pro nás fanoušky byla asi poslední rána do zbytků jeho důvěryhodnosti ukvapený prodej Olivera Burkea v situaci, kdy to vůbec nebylo nutné. Navíc za velmi podivných podmínek (např. bez klauzule o procentech z dalšího prodeje). Velký boss nám prostě ukázal, že navzdory proklamovaným ambicím je všechno možná trochu jinak.

V posledních dnech se hodně mluví o tom, že by se novým majoritním vlastníkem NFFC mohlo stát konsorcium, v jehož čele je bývalý vlastník baseballového San Diego Padres John Jay Moores. Jistě, Američané a anglický fotbal, to není pokaždé právě nejšťastnější spojení. Ale Mooresovy zkušenosti s řízením velkého kolosu v profesionálním sportu by mohly přijít vhod. Zástupci z americké strany si již byli prohlédnout stadion a tréninkové zázemí, takže podle všeho zájem je seriózní.

Přiznejme si, že stávající cesta nikam nevede, spíš jen do pořádných problémů. A tak je změna vlastníka klubu více než zapotřebí.    

úterý 20. září 2016

Před 12 lety odešel Brian Clough



Dnes se sice nottinghamská i celoanglická média věnují hlavně večernímu zápasu Ligového poháru Forest-Arsenal – ne že by to nebyl zejména pro Reds atraktivní mač –, ale datum 20. září je pro Nottingham Forest spojené s jinou událostí. Toho dne před 12 lety zemřel Brian Clough.
Jistě tady nemusím vypočítávat všechny trofeje, které Nottingham Forest pod vedením tohoto manažerského génia získal. Není pochyb o tom, že právě Clough se postaral o to, jaké klub má postavení nejen na Ostrovech, ale v celé fotbalové Evropě. A že proslavil i samotné město minimálně jako mytický Robin Hood. Na rozdíl od něj ale Brian byl reálnou osobou.
Ve skutečnosti to je právě Brian Clough, který je zodpovědný za to, že fandím Forest – že právě s tímto klubem prožívám dobré i zlé… Popravdě řečeno, v posledních letech je toho trápení nějak víc. Vždycky, když se objeví nějaká radost, naděje, světlo na konci tunelu, přijde rána a je z toho zase spíš špatná nálada. Ale to je jiný příběh.
Brian Clough klub vytáhl nahoru, vyhrál s ním téměř vše, co se dalo a vedl ho až do chvíle, kdy se rozhodl s trénováním skončit. Ani on nebyl neomylný a jednou z jeho velkých chyb bylo, že nedokázal včas odejít – jinak by nezažil tak hořký konec jako tehdy na jaře 1993. To mu nepřáli snad ani jeho největší odpůrci – a že jich svého času bylo! Ale dnes je Clough všeobecně vnímán jako velká legenda.
V důchodu už moc na profesionální fotbal nechodil, byť o jeho názory byl mezi novináři zájem. A jeho komentáře dokázaly obvykle trefit hřebík na hlavičku. Při své úplně poslední návštěvě City Ground v srpnu 2004 sledoval utkání Forest proti Middlesbroughu, kde kdysi působil jako hráč. Hosté jasně vyhráli a Clough po zápase konstatoval, že i on s jeho zničenými koleny by dnes odehrál lepší zápas než to, co předvedli útočníci Reds… Inu, dokázal říct nepříjemnou pravdu naplno. Mimochodem, jak by asi ohodnotil způsob, jak jeho bývalý klub vede současný kuvajtský manažer? Fawaz by si to asi za rámeček nedal… 
A tak si dnes na Briana zase jednou vzpomeňme – ti odvážnější se mohou zasnít, jaké by to bylo, kdyby Reds zase dobývali Anglii a Evropu. Je ale na obzoru nějaký nový spasitel? Obávám se, že odpověď asi nebude kladná.

neděle 18. září 2016

Montanier svůj tým stále ještě tvoří



Můžeme donekonečna diskutovat na téma kolik bodů jsme po reprezentační pauze získali, nebo ztratili, každopádně máme ze tří zápasů, z nichž se dva hrály venku, body dva a v tabulce se žádný skok do popředí nekoná. Na Aston Ville Forest bod vydřeli, v Rotherhamu byla konečná remíza spíše neúspěchem, protože jsme inkasovali vyrovnávací branku ve chvíli, kdy našich hráčů bylo v poli o jednoho víc. Sobotní prohra proti velmi silnému Norwichi asi byla reálným odrazem schopností týmu.

Forest se pod vedením Philippe Montaniera stále ještě tvoří, po takovém množství změn v létě opravdu nelze čekat, že si tým v polovině září sedne a bude předvádět to, na co má. Odhaduji to na konec října, tehdy už budeme zřejmě moci mluvit o tom, že se tým sehrál a snad také sestava bude vyladěna.

I když – sestava asi ne. Montanier si prostě libuje v neustálých změnách, které jsou na anglické poměry opravdu velmi neobvyklé. V osmi zápasech Championship už poslal do hry 29 hráčů… Kdo by řekl, že v sobotu nebude v základu Lansbury, který v minulých zápasech patřil k tahounům mužstva a právě jedná o novém kontraktu? Možná, že právě jeho energii a zkušenost ve středu pole Reds postrádali. Ale přiznejme si, že Norwich, který se po sestupu z Premier League moc nezměnil, je momentálně asi zkušenější, sehranější, a tedy i silnější.

Bohužel, faktem je, že po kontroverzním prodeji Oliverka Burkea Forest ještě nedokázali vyhrát. Od zápasu proti Leedsu na konci srpna, v němž se zranil, nehraje ani Assombalonga. To jsou dvě obrovské ztráty, které týmu, který se má stabilizovat, nijak neprospěly. Do hry se ale pomalu dostává Bendtner, dvě dosavadní třiceminutovky byly slibné. Z dalších „postburkeovských“ posil vypadá docela slibně Dumitru. No a konečně se střelecky chytil Vellios. To jsou pozitiva, stejně jako výkony Stojkoviče či Pereiry.

Úterní zápas Ligového poháru proti Arsenalu, jakkoliv bude atraktivní, bude mít svou důležitost opět spíše v procesu hledání a vylaďování herní tváře mužstva. Asi bude mít jiný charakter než tvrdé a nekompromisní boje o ligové boje, dá se předpokládat, že Arséne Wenger přiveze tým mladíků spolu s náhradníky z lavičky. Ale možná právě tato změna typu soupeře Forest prospěje. V tuto chvíli platí, že každý zápas navíc je vhod a pomůže Montanierovi přiblížit se jeho představám.  

čtvrtek 8. září 2016

Proti Aston Ville s osvědčeným materiálem?


S naším nedělním soupeřem, Aston Villou, hráli Forest naposledy v sezoně 1998/99, tedy ještě v časech Premier League. Po domácí remíze 2:2 jsme ve Villa Parku prohráli 0:2 a posléze přišel sestup. Prach zapomnění ještě nezavál loňský přípravný zápas, který na City Ground skončil nerozhodně 3:3. Hattrick se povedl Scottu Sinclairovi, který ale od léta už kope za Celtic.

Villa na jaře po letech tápání spadla a musí se jako další poměrně slavný klub probíjet druhou ligou. Že to není nic snadného, už tým trenéra di Mattea poznal. Z pěti zápasů má jen pět bodů, to není nic světoborného, z vítězství se radoval jen jednou nad Rotherhamem.

Nás ale zajímají Reds. Od posledního domácího mače proti Leedsu se toho odehrálo moc, snad i víc, než by bylo záhodno. Kádr se pozměnil do takové míry, že se z toho doteď vzpamatováváme. Navzdory všem otřesům by ale nedělní základní sestava mohla být postavena z valné části na fotbalistech, z nichž mohl trenér vybírat už na začátku sezony. Nové tváře se do ní vůbec nemusejí dostat.

Výjimkou je ovšem post gólmana. Je docela pravděpodobné, že šanci dostane poprvé srbský internacionál Vladimir Stojkovič. Během reprezentační pauzy už mohl poznat prostředí i spoluhráče a jeho kvalita je určitě výš než u Hendersona. V obraně se jeví jako možná čtyřka Lichaj – Mills – Mancienne – Traore. Pravý bek Lichaj je spolehlivější zadák než trochu lehkovážný Pereira a vlevo by Traore měl dostat přednost před Foxem, který jednoduše řečeno není tak dobrý fotbalista, aby se momentálně pohyboval někde poblíž základní jedenáctky. Už aby byl zdravý Pinillos. Ačkoliv kouč Montanier ve středu obrany rád experimentuje, dvojice Mills-Mancienne se mi jeví jako nejlepší možná volba.


Uprostřed zálohy zřejmě nastoupí osvědčená trojice Lansbury – Cohen – Kasami. Hráli dobře proti Leedsu a s nimi opravdu nemám o střed hřiště obavy. Vpravo by se na Burkeovo místo mohl přesunout Pereira a vlevo není důvod, proč dávat ze sestavy pryč Osborna. Útok je v podstatě jasný, při systému 4-5-1, který Montanier preferuje, tam patří jako jednička Assombalonga, pokud tedy bude fit. Bendtner musí dohnat tréninkové manko. Ostatní posily by měly začít na lavičce.

Taková jedenáctka má na to zápas na půdě těžkého soupeře zvládnout. Jistě, s ohledem na to, jak Philippe Montanier v úvodních kolech divoce míchal se sestavou, vůbec bych se nedivil, že všechno bude úplně jinak…