První majitelé moderní éry nechali klub v troskách

Je víc než jasné, že v těchto dnech se dolaďují poslední detaily vlastnického převodu NFFC na nového majitele. V podstatě není pochyb, že náš klub spadne pod křídla amerického magnáta Johna Jaye Moorese, bývalého šéfa baseballového San Diega. Obrňme se tedy trpělivostí a počkejme na konečné avízo.

Změna vlastníka je víc než nutná, tak zní název článku zveřejněného před téměř měsícem. Ano, málokdo věří, že by to mohlo být horší než pod Fawazem, lásku ke Kuvajťanovi s klimatizací ztratili snad již všichni fandové Forest. Jen bych chtěl připomenout, že nikdy není na škodu být ve střehu.

Právě před dvaceti lety se rozhodovalo o budoucnosti klubu, o změně vlastnické struktury a novém vládci na City Ground. Už tehdy se mluvilo o tom, že tento akt ovlivní NFFC na další roky. Jak byla tato slova pravdivá!

Na podzim 1996 tvořilo vedení Nottinghamu Forest sedm zvolených „ředitelů“ v čele s předsedou, kteří reprezentovali 209 akcionářů (původně členů), jejichž akcie měly symbolickou hodnotu po 1 libře. Členství v „klubu“ se dědilo z generace na generaci. Je jasné, že na konci 20. století byla takováto forma vlastnictví klubu více než archaická. V té době před dvaceti lety se všeobecně vědělo, že NFFC tone v dluzích přesahujících 10 milionů liber. Navzdory tomu, že Reds hráli Premier League, nebylo v silách ani možnostech tehdejšího vedení situaci nějak smysluplně vyřešit. Pokud klub fakticky vlastnilo 209 členů, nebylo možné najít investora, který by zásadní měrou vložil do NFFC velké peníze.

Bylo jasné, že se musí něco změnit, protože tak neprogresivní způsob vlastnictví neměl žádný klub nejvyšší soutěže. Vešlo tedy ve známost, že NFFC je na prodej. Jako první podal oficiální nabídku byznysmen Grant Bovey, rodák z Nottinghamu, který nabídl odkoupit akcie po 10 000 liber za kus. Následně další nottinghamský rodák, v Monaku žijící Phil Soar, zformoval „Bridgford Consortium“, do kterého nalákal bývalého bosse Tottenhamu Irvinga Scholara, magnáta Nigela Wraye, majitele ragbyového klubu Saracens, a londýnského podnikatele Juliana Markhama. Ti nabídli 15 tisíc za akcii. Ještě předtím ale ředitelé Forest doporučili přijmout nabídku „Nottingham Consortia“ pod vedením Sandyho Andersona, který zbohatl na privatizaci britských železnic, a v jehož týmu byl i jistý Nigel Doughty, byznysmen z Newarku. Anderson nehodlal odkoupit akcie přímo, požadoval majitelská práva a akcionářům slíbil podíl. Když ale o převodu vlastnictví akcionáři hlasovali, Anderson nedostal potřebných 75 procent hlasů.  

Ve finále výbor rozhodoval o nabídce „Bridgford Consortia“ proti na poslední chvíli se objevivšímu kandidátovi, jímž byl Američan Albert Scaradino. Rozhodující hlasování se uskutečnilo 24. února 1997 a 189 akcionářů zvedlo ruku pro Phila Soara a spol. Ono mít 15 000 liber v kapse, nebo je nemít, bylo asi klíčovým faktorem pro způsob uvažování lidí, kteří měli osud NFFC v rukou.

„Bridgford Consortium“ převzalo klub ve chvíli, kdy zoufale bojoval o záchranu Premier League. Navzdory nákupu Pierra Van Hooijdonka a angažování manažera Dava Bassetta se udržet klub mezi elitou nepodařilo, ale v sezoně 1997/98 Forest skvěle zvládli druhou ligu a hned se vrátili zpět.

Zmiňovaní Wray, Scholar a Markham neměli k Nottinghamu a už vůbec ne k Forest žádný vztah. Jejich sliby o velkých investicích, které výboru dali, se rychle rozplynuly. Motivací nového vedení bylo umístit akcie klubu na burzu – v roce 1997, v době, kdy do fotbalu začínaly proudit velké peníze, se to na chvíli mohlo zdát jako dobrý nápad. Podle ekonomických propočtů nových vlastníků měl tento krok přinést okamžitě 20 milionů liber – a 20 milionů tehdy bylo opravdu hodně. Tato taktika ovšem selhala, „Bridgford Consortium“ akcie nadhodnotilo a výsledkem byl prodej za pouhé dva milony. Ti, kdo si akcie na volném trhu zakoupili, brzy splakali nad investicí, jejich cena šla tryskem dolů.

Výsledkem bylo jediné – majitelé klubu (jak už bylo řečeno, bez vztahu k Forest) po tomto obchodním fiasku odmítli před novou sezonou v Premier League investovat do posil, naopak v létě prodali střelce Cambella a stopera Coopera, dohromady bratru za 7 milionů liber (následně začal stávkovat Van Hooijdonk). Ztráty na burze bylo třeba kompenzovat, že...

Sezona v Premier League byla ztracena ještě předtím, než vůbec začala. Brzy bylo jasné, že sestup je nevyhnutelný, majitelé se rozhádali a ještě během sezony 1998/99 bylo „Bridgford Consortium“ prakticky v troskách. Stejně jako Nottingham Forest, který pak dočasně vedl ekonom Eric Barnes, který později přesvědčil Nigela Doughtyho, aby odkoupil rozhodující část akcií a klub v podstatě zachránil. Ale to už je jiný příběh...

Zapamatujme si tato jména: Phil Soar, Nigel Wray, Irving Scholar, Julian Markham. Ti se stali prvními skutečnými majiteli klubu a svými činy ho ekonomicky přivedli doslova ke dnu. Nevložili do něj prakticky nic a zbyla po nich spálená země. Oni stáli u potíží, s nimiž se NFFC potýkal mnoho dalších let. Sedmnáct let klub nehrál Premier League. Je to i jejich vina. Nezapomeňme na to. Kvůli těmto „kovbojům“ dodnes bystřím pozornost, když slyším něco o změně majitele Nottinghamu Forest. Odcházející Fawaz je ve srovnání s nimi anděl.

Změna vlastníka je víc než nutná

Páteční vítězství nad Birminghamem nám zase nalilo trochu optimismu do žil, a to je samozřejmě dobře. Trenér Montanier měl podle všeho dost času tým na zápas připravit a dokonce i ze samotného birminghamského tábora se ozvalo, že jejich mužstvo nedokázalo konkurovat vysokému tempu a energii hráčů Forest. Takže jen tak dál.

Zároveň vrcholí spekulace o možném prodeji klubu, nebo alespoň jeho většinové části. Troufám si tvrdit, že po více než čtyřech letech už naprostá většina fanoušků Forest na světě dospěla k přesvědčení, že odchod Fawaze Al-Hasawiho je jediným možným řešením situace, do jaké se klub za jeho panování dostal.

Důvěryhodnost a pověst Nottinghamu Forest je možná nejhorší za mnoho desetiletí. Nejde jen o bezhlavé výměny trenérů, nesystematické nákupy či podivné šachy s lidmi ve vedení klubu (naposledy třeba nečekaný odchod fotbalového ředitele Pedra Pereiry). Daleko horší jsou opakované pozdní platby za objednané služby, pozdní platby zaměstnancům a neseriózní jednání s ostatními kluby (Peterborough, Chelsea). Jako by si Fawaz přinesl do Anglie podivné zvyky z jeho světa. Jenže co mu možná projde v Kuvajtu, s tím už v Británii může snadno narazit.

Pro nás fanoušky byla asi poslední rána do zbytků jeho důvěryhodnosti ukvapený prodej Olivera Burkea v situaci, kdy to vůbec nebylo nutné. Navíc za velmi podivných podmínek (např. bez klauzule o procentech z dalšího prodeje). Velký boss nám prostě ukázal, že navzdory proklamovaným ambicím je všechno možná trochu jinak.

V posledních dnech se hodně mluví o tom, že by se novým majoritním vlastníkem NFFC mohlo stát konsorcium, v jehož čele je bývalý vlastník baseballového San Diego Padres John Jay Moores. Jistě, Američané a anglický fotbal, to není pokaždé právě nejšťastnější spojení. Ale Mooresovy zkušenosti s řízením velkého kolosu v profesionálním sportu by mohly přijít vhod. Zástupci z americké strany si již byli prohlédnout stadion a tréninkové zázemí, takže podle všeho zájem je seriózní.

Přiznejme si, že stávající cesta nikam nevede, spíš jen do pořádných problémů. A tak je změna vlastníka klubu více než zapotřebí.    

Před 12 lety odešel Brian Clough

Dnes se sice nottinghamská i celoanglická média věnují hlavně večernímu zápasu Ligového poháru Forest-Arsenal – ne že by to nebyl zejména pro Reds atraktivní mač –, ale datum 20. září je pro Nottingham Forest spojené s jinou událostí. Toho dne před 12 lety zemřel Brian Clough.

Jistě tady nemusím vypočítávat všechny trofeje, které Nottingham Forest pod vedením tohoto manažerského génia získal. Není pochyb o tom, že právě Clough se postaral o to, jaké klub má postavení nejen na Ostrovech, ale v celé fotbalové Evropě. A že proslavil i samotné město minimálně jako mytický Robin Hood. Na rozdíl od něj ale Brian byl reálnou osobou.

Ve skutečnosti to je právě Brian Clough, který je zodpovědný za to, že fandím Forest – že právě s tímto klubem prožívám dobré i zlé… Popravdě řečeno, v posledních letech je toho trápení nějak víc. Vždycky, když se objeví nějaká radost, naděje, světlo na konci tunelu, přijde rána a je z toho zase spíš špatná nálada. Ale to je jiný příběh.

Brian Clough klub vytáhl nahoru, vyhrál s ním téměř vše, co se dalo a vedl ho až do chvíle, kdy se rozhodl s trénováním skončit. Ani on nebyl neomylný a jednou z jeho velkých chyb bylo, že nedokázal včas odejít – jinak by nezažil tak hořký konec jako tehdy na jaře 1993. To mu nepřáli snad ani jeho největší odpůrci – a že jich svého času bylo! Ale dnes je Clough všeobecně vnímán jako velká legenda.

V důchodu už moc na profesionální fotbal nechodil, byť o jeho názory byl mezi novináři zájem. A jeho komentáře dokázaly obvykle trefit hřebík na hlavičku. Při své úplně poslední návštěvě City Ground v srpnu 2004 sledoval utkání Forest proti Middlesbroughu, kde kdysi působil jako hráč. Hosté jasně vyhráli a Clough po zápase konstatoval, že i on s jeho zničenými koleny by dnes odehrál lepší zápas než to, co předvedli útočníci Reds… Inu, dokázal říct nepříjemnou pravdu naplno. Mimochodem, jak by asi ohodnotil způsob, jak jeho bývalý klub vede současný kuvajtský manažer? Fawaz by si to asi za rámeček nedal… 

A tak si dnes na Briana zase jednou vzpomeňme – ti odvážnější se mohou zasnít, jaké by to bylo, kdyby Reds zase dobývali Anglii a Evropu. Je ale na obzoru nějaký nový spasitel? Obávám se, že odpověď asi nebude kladná.

Montanier svůj tým stále ještě tvoří

Můžeme donekonečna diskutovat na téma kolik bodů jsme po reprezentační pauze získali, nebo ztratili, každopádně máme ze tří zápasů, z nichž se dva hrály venku, body dva a v tabulce se žádný skok do popředí nekoná. Na Aston Ville Forest bod vydřeli, v Rotherhamu byla konečná remíza spíše neúspěchem, protože jsme inkasovali vyrovnávací branku ve chvíli, kdy našich hráčů bylo v poli o jednoho víc. Sobotní prohra proti velmi silnému Norwichi asi byla reálným odrazem schopností týmu.

Forest se pod vedením Philippe Montaniera stále ještě tvoří, po takovém množství změn v létě opravdu nelze čekat, že si tým v polovině září sedne a bude předvádět to, na co má. Odhaduji to na konec října, tehdy už budeme zřejmě moci mluvit o tom, že se tým sehrál a snad také sestava bude vyladěna.

I když – sestava asi ne. Montanier si prostě libuje v neustálých změnách, které jsou na anglické poměry opravdu velmi neobvyklé. V osmi zápasech Championship už poslal do hry 29 hráčů… Kdo by řekl, že v sobotu nebude v základu Lansbury, který v minulých zápasech patřil k tahounům mužstva a právě jedná o novém kontraktu? Možná, že právě jeho energii a zkušenost ve středu pole Reds postrádali. Ale přiznejme si, že Norwich, který se po sestupu z Premier League moc nezměnil, je momentálně asi zkušenější, sehranější, a tedy i silnější.

Bohužel, faktem je, že po kontroverzním prodeji Oliverka Burkea Forest ještě nedokázali vyhrát. Od zápasu proti Leedsu na konci srpna, v němž se zranil, nehraje ani Assombalonga. To jsou dvě obrovské ztráty, které týmu, který se má stabilizovat, nijak neprospěly. Do hry se ale pomalu dostává Bendtner, dvě dosavadní třiceminutovky byly slibné. Z dalších „postburkeovských“ posil vypadá docela slibně Dumitru. No a konečně se střelecky chytil Vellios. To jsou pozitiva, stejně jako výkony Stojkoviče či Pereiry.

Úterní zápas Ligového poháru proti Arsenalu, jakkoliv bude atraktivní, bude mít svou důležitost opět spíše v procesu hledání a vylaďování herní tváře mužstva. Asi bude mít jiný charakter než tvrdé a nekompromisní boje o ligové boje, dá se předpokládat, že Arséne Wenger přiveze tým mladíků spolu s náhradníky z lavičky. Ale možná právě tato změna typu soupeře Forest prospěje. V tuto chvíli platí, že každý zápas navíc je vhod a pomůže Montanierovi přiblížit se jeho představám.  

Proti Aston Ville s osvědčeným materiálem?

S naším nedělním soupeřem, Aston Villou, hráli Forest naposledy v sezoně 1998/99, tedy ještě v časech Premier League. Po domácí remíze 2:2 jsme ve Villa Parku prohráli 0:2 a posléze přišel sestup. Prach zapomnění ještě nezavál loňský přípravný zápas, který na City Ground skončil nerozhodně 3:3. Hattrick se povedl Scottu Sinclairovi, který ale od léta už kope za Celtic.

Villa na jaře po letech tápání spadla a musí se jako další poměrně slavný klub probíjet druhou ligou. Že to není nic snadného, už tým trenéra di Mattea poznal. Z pěti zápasů má jen pět bodů, to není nic světoborného, z vítězství se radoval jen jednou nad Rotherhamem.

Nás ale zajímají Reds. Od posledního domácího mače proti Leedsu se toho odehrálo moc, snad i víc, než by bylo záhodno. Kádr se pozměnil do takové míry, že se z toho doteď vzpamatováváme. Navzdory všem otřesům by ale nedělní základní sestava mohla být postavena z valné části na fotbalistech, z nichž mohl trenér vybírat už na začátku sezony. Nové tváře se do ní vůbec nemusejí dostat.

Výjimkou je ovšem post gólmana. Je docela pravděpodobné, že šanci dostane poprvé srbský internacionál Vladimir Stojkovič. Během reprezentační pauzy už mohl poznat prostředí i spoluhráče a jeho kvalita je určitě výš než u Hendersona. V obraně se jeví jako možná čtyřka Lichaj – Mills – Mancienne – Traore. Pravý bek Lichaj je spolehlivější zadák než trochu lehkovážný Pereira a vlevo by Traore měl dostat přednost před Foxem, který jednoduše řečeno není tak dobrý fotbalista, aby se momentálně pohyboval někde poblíž základní jedenáctky. Už aby byl zdravý Pinillos. Ačkoliv kouč Montanier ve středu obrany rád experimentuje, dvojice Mills-Mancienne se mi jeví jako nejlepší možná volba.

Uprostřed zálohy zřejmě nastoupí osvědčená trojice Lansbury – Cohen – Kasami. Hráli dobře proti Leedsu a s nimi opravdu nemám o střed hřiště obavy. Vpravo by se na Burkeovo místo mohl přesunout Pereira a vlevo není důvod, proč dávat ze sestavy pryč Osborna. Útok je v podstatě jasný, při systému 4-5-1, který Montanier preferuje, tam patří jako jednička Assombalonga, pokud tedy bude fit. Bendtner musí dohnat tréninkové manko. Ostatní posily by měly začít na lavičce.

Taková jedenáctka má na to zápas na půdě těžkého soupeře zvládnout. Jistě, s ohledem na to, jak Philippe Montanier v úvodních kolech divoce míchal se sestavou, vůbec bych se nedivil, že všechno bude úplně jinak…

Díky, Dexi!

I když v poslední době toho v dresu Reds moc neodkopal, zůstával pro mě Dexter Blackstock symbolem doby, kdy Forest měli po dlouhatánské době krůček od toho, aby se vrátili do Premier League. Ano, mám na mysli sezony 2009/10 a 2010/11, v nichž Forest dosáhli play-off. Hlavně v té první sehrál hodně důležitou roli – vzpomeňme třeba na vítězný gól proti Newcastlu šouráčkem k tyči, branku po rohu na hřišti West Bromwiche nebo dva góly, jimiž zajistil vítězství proti Sheffieldu Wednesday. V dalších letech měl bohužel smůlu na zranění, dvakrát si těžce pochroumal koleno, což negativně ovlivnilo jeho další kariéru.

Dovolím si osobní vzpomínku. V dubnu 2009 jsem podnikl jednu z cest za klubem mého srdce, bylo to v době, kdy byl poprvé u kormidla Billy Davies a jeho tým urputně bojoval o záchranu. Od konce března už byl v kádru i Dexter Blackstock, který tehdy přišel na hostování z QPR. Pár dní nato, 11. dubna, jsem s dalšími tisícovkami fandů na tribuně Brian Clough Stand sledoval trápení Reds proti velmi silnému Bristolu City. V 72. minutě poslal hosty do vedení 1:2 pozdější hráč Forest Dele Adebola a vypadalo to prachbídně. Sedm minut před koncem naštěstí vyrovnal Joe Garner, a tak jsme si říkali – aspoň bod! Ale pak, v nastaveném čase, se po zmatcích v pokutovém území hostů dostal k míči Blackstock a z voleje rozhodl o vítězství 3:2! Následovala úžasná gólová oslava s odhozením dresu mezi lidi a fandové málem zbořili stadion.

Dexter byl vždy loajálním členem klubu, když bylo třeba, zaskočil a dal gól. Takový byl scénář poslední doby. V lednu 2013 mu Fawaz nabídl luxusní kontrakt na čtyři a půl roku a bohužel, od té chvíle jako by to už nebylo ono. Buďme upřímní, vzájemná dohoda o zrušení smlouvy první zářijový den je pro klub asi nejlepším řešením. Ale Dexter Blackstock bude mezi námi, věrnými fandy Reds, vždy vnímán jako poctivý válečník pod praporem s naším symbolem. Ať už bude dále pokračovat kdekoliv, držím mu palce a přeju hodně štěstí.

Fawaz zklamal. Ale věřme týmu, může být silný

Máme za sebou mimořádně hektické přestupové období, takový průvan v kádru jsme nezažili dlouhá léta. Přesto po něm zůstala pachuť – pochopitelně v první řadě kvůli odchodu Olivera Burkea.

Zklamání konkrétně z konce přestupového období nevyplývá ani tak z toho, že Fawaz prakticky neprovedl žádnou „reinvestici“ prostředků získaných z uvedeného třináctimilionového obchodu, ale proto, že když se nad tím zamyslíme, vlastně žádné přesuny v posledních dnech nebyly nutné. A troufám si tvrdit, že bychom na tom byli lépe. Stále by za Forest hrál nejtalentovanější hráč posledních let, který po odchodu nijak netoužil. Pustili jsme tři křídelníky a místo nich přišla trojice podobného ražení. Ovšem neprověřená, co v těchto fotbalistech je, se teprve ukáže. Stručně řečeno – naprosto zbytečný humbuk.

Na post, který jsme posílit potřebovali, tedy koncového útočníka, Forest nikoho nepřivedli. Musíme se tedy modlit za Assombalongovo zdraví, za něj alternativu nemáme. Vellios je zatím docela zklamání, Blackstock dávno za zenitem, Fryatt ztracený kdesi na marodce a Veldwijka klub na poslední chvíli prodal do Belgie. Popravdě řečeno sny o příchodu útočníků jako Charlie Austin nebo Jordan Rhodes byly asi nereálné, ti by byli tak drazí a jsou pod exkluzivními platy á la Premier League, že by to mohlo celý systém nabourat… Ale i v Championship se dali najít střelci, kteří by do týmu mohli zapadnout.

Jedno pozitivum, které bude Fawaz zcela jistě zdůrazňovat, tady je. Díky prodeji hráče za 13 milionů liber je klub mimo hrozbu embarga. Ano, to má význam, na druhou stranu to nijak neukazuje, že by majitel jednal ve prospěch klubu. Ne, jeho jednání je dlouhodobě nekoncepční a chaotické. Mírně řečeno.

Je třeba se teď oprostit od emocí a podívat se na věc střízlivýma očima. Mužstvo je přes všechny kotrmelce silné, hlavně ve středové řadě a v případě, že Assombalonga zůstane fit, i v útoku. A má trenéra, který svému řemeslu rozumí, to už za několik kol dokázal. Jestli se podaří vyladit hru směrem dozadu, můžeme (raději potichu) pomýšlet i na atak elitní šestky...

Údělem fanouška je trpět, to jsme si teď užili vrchovatě. Ale zároveň i věřit v naplnění snů…

 

Proč je prodej Olivera Burkea špatným krokem

Večerní zpráva o odchodu Olivera Burkea do Lipska zapůsobila jako šok. Věřím, že většina fandů Forest nevěřila, že by klub mohl svůj nejnadějnější drahokam pordat už teď, ještě před pořádným rozjezdem sezony. Ale stalo se. Kromě toho, že se s tím musíme vyrovnat (pokud se nechceme na fandění úplně vykašlat, což snad hrozí jen u těch nejlabilnějších jedinců), se na transfer můžeme podívat s otázkou, co všechno tato akce naznačuje.

Za prvé - Burke stál nového majitele 13 milionů liber. Je to klubový rekord Forest, Burke je nejdražším skotským hráčem v historii. Jde o hodně peněz. Ale ať se na mě nikdo nezlobí, nechápu, proč - když už tedy musel jít pryč - si za něj Fawaz neřekl víc. Burke byl pod smlouvou na čtyři roky! A když o něj byl takový zájem (několik klubů Premier League včetně Manchesteru United, Arsenalu i Liverpoolu, údajně také Bayern Mnichov a Borussia Dortmund), proč se jeho cena nevyšroubovala až někam přes 20 milionů?

Za druhé - tenhle přestup je bohužel citelnou ranou ambicím klubu a také negativní zprávou nejen směrem k fanouškům, ale též do kabiny. Co si o tom hráči mohou myslet, když se prodává největší talent a momentálně i jeden z nejlepších hráčů? Že prostě klub nechce směřovat tam, kam by měl. Když chce tým postoupit, právě jako hráče jako Burke potřebuje. Rychlé, technicky zdatné, schopné dávat góly. Takové, kteří jsou takzvaně rozdílovými oproti konkurenci.

Za třetí - co tím Fawaz naznačuje? Že potřebuje peníze? Kuvajtský majitel klubu už během svého čtyřletého vládnutí na City Ground udělal kopanců až až, ale tenhle se dá zařadit k těm nejvydařenějším… Burkeův prodej má ještě jeden aspekt, o němž zatím nevíme. Věděli o rychlé akci také trenér Montanier a sportovní ředitel Pereira? Nebo se to dozvěděli z nějakého rychlého telefonátu, kdy už bylo po všem? Pokud platí ta horší varianta, nemáme se obávat dalšího odchodu - tentokrát nikoliv z řad hráčského kádru…?

Klub má do středy ještě trochu času na to, aby fanouškovské úvahy stran ambicí vyvrátil. Za utržené peníze se dají koupit 2-3 na Championship špičkoví hráči. Ale stane se tak? Potřebujeme dvacetigólového útočníka k Assombalongovi a místo Burkea kvalitního křídelníka. Ale určitě by bylo lepší, kdyby Oliver zůstal a neco takového jsme vůbec nemuseli řešit….